Ratatule a další veselosti

Otázkou dne je, zda idiotské pořady v televizi dělají z lidí idioty, nebo jsou naopak lidé tak blbí, že si je žádají. Zřejmě v tom ale bude taková ta klasická pozitivní zpětná vazba, která podle platné teorie dynamických systémů nemůže skončit jinak, než totální destabilizací celého systému :).

Co mám konkrétně na mysli? Začněme třeba zprávami. Není výjimkou, že se k reportážím přidává různá rádobydojemná podkreslovací hudba. Naposledy jsem to viděl při zemětřesení na Haiti. Nemyslím, že je takovou situaci ještě třeba podkreslovat jakousi skladbou (nejlépe z béčkového amerického filmu) a dělat z toho takový tyjátr. Také se zdá, že 90% světových událostí tvoří různé katastrofy, havárie všemožných dopravních prostředků a tlučení prázdných kokosů o sebe, nazývané též politika. V lidech pak vzniká zoufalost a strach. Jsou jako nějaké utlačované stádo, které se ze strachu ani nehne z místa a má strach se podívat dál než k nejbližší ohradě, která se neustále přibližuje. Je v tom nějaký vyšší cíl, namluvit nám, že nejsme pány svých životů a nějací „oni“ se o nás vždy postarají, dokud budeme držet hubu a krok? Vážení přátelé, člověk není zase tak slabý, nedokonalý, hloupý a nicotný, jak se nám někdo snaží namluvit!

Další na řadě jsou seriály. I hloupé seriály mají na slunci své místo, ale proč také občas nepustit nějaké kvalitní? Že by nebyla poptávka? Stačí se podívat, jaké úspěchy slaví např. Simpsonovi – jejich tvůrci si na své platy vydělají, nebojte se. Jeden z těch všedních seriálů má dokonce slogan „Vaše denní dávka emocí“. To mluví za vše. Lidé zřejmě v životě neprožívají emoce, takže jim je musí předhazovat fiktivní „rodina“ z obrazovky. Ono by možná stačilo zvednout zadek od televize a jít něco dělat – ony emoce se tak nějak dostaví už samy, někdy dokonce i ty pozitivní.

Nebo se zkuste někdy podívat na Babicovy dobroty. Já sám třeba vařit moc neumím, a tak mi nepřísluší jakákoliv kritika. Ale věřím, že třeba takový pan Pohlreich nebo Vaněk svému fochu rozumí a když oni říkají, že tzv. „ratatule“ se správně česky vyslovuje „ratatuj“ a že se nedělá na dvou pánvičkách proto, aby byla rychleji hotová, ale protože každá zelenina potřebuje jinou dobu přípravy, zřejmě na tom něco bude. Pan Babica je vůbec zajímavý úkaz. Nemám nic proti němu – jeho jídla mohou být velmi dobrá, ale proč ho propána ukazovat v televizi jako vzor kulinářského umění? Občas prohodí nějakou hloupost nebo rádobymoudro, kterým lidi akorát zmate.

Poslední věc, o které tu chci mluvit, je pokrytectví. Zejména se projevuje tím, že se cenzurují erotické až sexuální scény, ale násilí je OK. Takže naše dětičky sice nebudou vědět, jak přišly na svět, ale zato se budou „dobře“ orientovat v kriminalistice, soudní patologii a anatomii, ve zbraních, v nadávkách a budou jim předkládána zavádějící fakta o fyzických limitech lidského těla. Takže pokud cenzurovat, používat při tom prosím hlavu. Stejně si myslím, že jakákoliv „shůry daná“ cenzura nemá smysl pražádný, neboť s internetem umí zacházet každý školák a co mu je odepřeno na jedné obrazovce, najde si na jiné :). Spíš je asi potřeba být malinko otevřenější a o všem se rozumně pobavit.

Takových radostí je v našem životě ještě více. Přicházejí ze všech stran a člověk má co dělat, aby si zachoval zdravý rozum. Tak hodně štěstí :).

Přidat komentář

Jméno:
Text:
SPAM ochrana:Součet čísel 285 a 250 je (nápověda: 535)
 

.M. reaguje:

Udivuje mě, že Tě to udivuje...na co si tahat (n)emoce do běžného života a otravovat se jimi, když je můžeš dostat dostat naservírované v instantní podobě dvakrát týdně? A co se cenzury týče, úplně stačí zapnout si třeba Primu tak od tří odpoledne a člověk se dozví věci...

30. ledna 2010