1 2 3 4 5 6 7 ... 25

Práce / 26. 5. 2015
Offline

Jsem teď tak trochu offline.

Internet nám mají zapojit až za dva týdny a do té doby jsme odkázáni na mobilní spojení s měsíčním FUP a dosti nespolehlivým signálem.

Také se zřejmě nastěhovali noví sousedé, protože si začali prohlížet svou část terasy a mačetou prosekávat divoký porost bodláků u grilovací soupravy.

Práce / 19. 5. 2015
Jak jsem kupoval pračku

Nedostatek WiFi a praček mě vyhnal z bytu i dnes.

Dnes jsem si dal za úkol omrknout supermarket Auchan [ošan], což je asi největší obchoďák v Lucembursku. Velikostně jsou to takové Letňany, ale bez kina (to je hned vedle v samostatné budově).

Obchoďák má asi pět pater a na informační ceduli jsem vůbec netušil, kde se nachází elektro s pračkami. Tak jsem vlezl do náhodného vchodu a co nevidím - pračky. Skvělé, první překážka byla překonána. Teď už zbývá "jen" vybrat pračku.

pračně vybraná pracka

pračně vybraná pracka

Ne, pračku jsem nikdy nekupoval, ani nevím, jaká značka je dobrá (koneckonců je to asi jedno, záruka to jistí a kdo ví, jak dlouho tu budeme žít). Tak jsem vzal nějakou levnou, co vypada dostatečně hi-tech a přitom neměla tolik tlačítek. Je to nějaká Beko za 390 euro.

V ceně pračky je tu i doprava a instalace, což je fajn, protože zatím nedisponuju žádným automobilem a poslední pokusy o kontakt s volantem probíhaly na kondičních jízdách v Praze minulý pátek.

Po koupi pračky a nějakých dalších nástrojů potřebných k dalšímu snižování entropie (dva koše na prádlo, pořadače na dokumenty, smeták…) jsem zasedl u burgeru a odtud píšu tyhle řádky. Za chvíli vyrazím zase domů, abych se stihl před cestou domů zase nabít. Zbylo na mě poslední místo v autobuse, a to hned u okénka v zadní řadě. Skvělé...

Práce / 18. 5. 2015
Krabice ici, krabice là-bas

Poslední den v práci, víkend v bytovém provizoriu a cesta do Lucemburska.

První noc jsem strávil v hotelu Belle-Vue, ráno jsem popadl kufry, dal si kafe, a vyrazil převzít byt. Nakonec všechno dopadlo dobře (v těchto čtyřech slovech je samozřejmě skryto asi tisíc různých komplikací a držkopádů, ale nemá cenu je vypisovat, abych nevypadal jako blbec :) a vzduch mezi stěnami byl konečně "můj". Zpočátku jsem si trochu zvykal na pocit, že zde možná s rodinou strávíme i několik let života a tak jsem zhruba hodinu jen tak ležel rozplácnutý na nafukovací matraci a koukal zamyšleně do béžového stropu.

Další den přijeli stěhováci a začalo vybalování věcí. Kdo nezažil, nepochopí. 120 krabic, 15 kubíků krámů, z nichž většinu jsem v životě neviděl. A to jsem přesouval jen malou část nábytku. Začali jsme kolem deváté, skončili kolem čtvrté odpoledne. Po zemi se válely krabice neidentifikovatelného obsahu a já začal jako velmi neoptimální řadící algoritmus procházet od hromady k hromadě a přesouvat věci tak, aby jejich uspořádání dávalo větší smysl. Samozřejmě, že rozložení i účel místností neodpovídal našemu bytu v Praze, takže bylo třeba narychlo jednotlivým místnostem a skříním vnuknout řád. Žena mě asi zabije.

krabice là-bas

krabice là-bas

V průběhu večera, noci a rána jsem pokračoval v třídění a dnes už je entropie bytu mnohem nižší. Dost tomu napomohl i sklep o velikosti naší ložnice. Ale zkuste si vydržet bez internetu. Obzvlášť, když je 600 km od vás rodina, která žadoní o informace a pořád se na něco ptá :).

1 2 3 4 5 6 7 ... 25